Rytíři vinného hroznu

Víno dříve

Sklepy byly zvláštní prostor, tehdy ještě většinou s hliněnou podlahou, nekrytou žárovkou u stropu a tajemnými šiframi křídou na sudech. To až na konci osmdesátých let vyrostly u cesty na Těmice sklepy nové, jejichž moderní komfort mi přišel až nepatřičný. Co se pilo? Ve Bzenci by určitě každý čekal ryzlink rýnský neboli lipku, ale my malovinaři jsme dělali směsku, jejíž složení ovlivňovalo hned několik generací, jak odumřelé hlavy postupně podsazovaly tím, co bylo zrovna k mání. V našem případě to byla hlavně chrupka, zvaná taky časlador. Nakvášela se do druhého dne, jak bývali tehdy vinaři zvyklí, vylouhovaná hořčina je nemohla odradit. A chutnala i ze skleniček, které se ve studené vodě nikdy nedařilo dokonale umýt, ale ve sklepě nebylo natolik světlo, aby to někomu vadilo. Ostatně v září, kdy většinu městského vodovodu spotřebovaly vinařské závody, tady na kopci voda netekla vůbec; to se pak vozila v kanystrech na káře od pumpy. Ano, i tak se žilo, přirozeně a nevinně, bez tušení, že se kdy z vína stane sterilní a vážná věda a že návštěvníci z nevinařských krajů si dokonce začnou vybírat, co chtějí pít… Publikováno: 18.5.2010 20:22:04 v kategorii Pijákovo okénko